Moje jedlá lesní zahrada se rozkládá na ploše něco málo přes půl hektaru na kraji malé vesnice na Mladoboleslavsku. Na severní polovině se nachází zbytek velkého sadu, který založila babička někdy brzy po válce, jižní polovinu tvoří bývalé babiččino pole, dříve v pronájmu zemědělského podniku.
Využívání smradlavé, hlučné a neekologické motorové sekačky nebo sekacího malotraktoru v zahradě je řešením z nouze. Nutno říci, že v zahradě až na malou výjimku plochy před chatkou nepěstuji trávník, ale louku, ideálně květnou louku.
Kosa místo sekačky
Louka se seče většinou dvakrát do roka. V ekozahradě by se měla kosit. Je to sice časově náročnější a namáhavější, ale dle mého názoru lepší řešení. Nejsem sice odborník, ale pokaždé se snažím pokosit alespoň část zahrady a vřele doporučuji každému naučit se s tímto starým, ale stále aktuálním nástrojem zacházet. Známý obrázek smrtky s kosou je nutno podle známého propagátora ekozahrad Jaroslava Svobody chápat nikoli jako připomínku smrti, ale právě naopak: připomínku toho, že kosu je třeba používat, aby se člověk udržel v kondici a smrt tolik nespěchala. Při správné technice si při kosení energii spíše dobíjíte než vydáváte a protáhnete si skoro každý sval v těle. Zpočátku to trochu zabolí, ale pravidelný svištivý zvuk kosy je uklidňující až meditativní.
Zahrada není koncipována pro parkovou úpravu a může tak někomu připadat jako zanedbaná. V třímetrovém pruhu podél jižního plotu zůstává nesekaná a bez zásahu ponechaná plocha. Menší neposekaná místa nechávám úmyslně i jinde: důvodem je nerušený život v trávě. I zmíněnou louku se snažím sekat co nejméně. Je zajímavé pozorovat, jak se druhová skladba louky každým rokem mění. Stálý je jen vytrvalý pýr. Listí se v zahradě na podzim nehrabe, ale nechá na místě zetlít. Hodně využívám mulčování pomocí kartónu přikrytého posekanou trávou. Estetika lesní zahrady je prostě jiná než v běžných okrasných a užitkových zahradách.
Boží muka
V zahradě je spoustu příležitosti spousta, dokonce i koutek pro meditaci. V jednom rohu ve stínu vzrostlých smrků a modřínů jsem postavil Boží muka, která byla slavnostně vysvěcena v roce 2010. Nápad s jejich stavbou vznikal postupně: nejdříve jsem se rozhodl zrestaurovat litinovou plastiku Krista na kříži, která měla uražené ruce. Kde se vzala mezi starým železem na půdě, nevím. Žulové kameny použité na základy pocházejí z vichřicí zbořeného našeho hrobu. Kachel ve výklenkem byl mezi věcmi na půdě. Zbývalo vyrobit jen kříž a dát vše dohromady. Dodatečně jsem dvě stěny vyzdobil replikami dvou nejvýznamnějších církevních památek uctívaných v Čechách – reliéfem Palladia země české ze Staré Boleslavi a reliéfním provedením Pražského Jezulátka.
Domnívám se, že jedlá lesní zahrada dává šanci na změnu kvality života, stačí jen aktivně přijmout trochu jinou zahradní filosofii.