Vzpomínáte si na začátky?
Vermikompostér tehdy ještě ani nebyl na trhu, teprve se testoval, když jsem katalog fotil. Pár měsíců před tím jsme si koupili chatu a já začal vozit bioodpad z Prahy tam. Tak jsem si říkal, že kompostovat v bytovém kompostéru by bylo jednodušší. Poté, co mi dorazil, jsem si zajel koupit krabičku žížal za dvě stovky. Našel jsem si na netu, že jeden chlapík na Petřinách pěstuje a prodává právě kalifornské, které se mají do kompostu dávat. Dneska návštěvy pobaví, že doma chovám stovky žížal. (smích)

Přeci jen rozhodnout se mít doma kompost a věnovat se tomu, není jen tak...
Nebyl jsem ekologický zaměřený. Zahradní kompost je normální hromada, není v žádném plastovém kompostéru. Chtěl jsem zjistit, jestli kompostování v bytě funguje. Máme z toho i dobrý pocit, protože najednou jsme zjistili, kolik bioodpadu by byla schopna naše 4-členná rodina hodit jen tak do koše a skončil by v popelnici. Dřív jsme vozili na chatu plný 10-litrový kbelík s víkem a teď ho zaplníme za týden sotva do čtvrtiny.

Měl jste s nějakým odpadem v kompostéru problém?
Plesnivěl mi v něm chleba a pečivo. Dokonce i vařená rýže, což mě překvapilo. Ale možná to bylo nějakou mou chybou, že už byla plísní chycená, protože bylo horko. Některé věci do domácího kompostu nedávám. Třeba šlupky od banánu. Skořápky od vajíček by žížaly nesežraly a nedoporučují se citrusové kůry, protože jsou chemicky ošetřeny. Takže tohle vozíme dál na kompost na chalupě a chleba s pečivem vozíme kamarádce, která má kozy.

Za jak dlouho se vám vytvořilo první organické hnojivo, tzv. žížalí čaj?
Trvalo to asi šest týdnů, než se vytvořil a byly toho tři zavařovací lahve. Teď jsme vypouštěli po dlouhé době a byla z toho jedna třičtvrtělitrová lahev, tak s tím žena zalila pokojové květiny a muškáty na oknech.

Slyšela jsem, že kompostují většinou muži. Jak je to ve vaší rodině?
To je pravda, nejvíce to dělám já. Nejprve jsem to musel načíst. Ostatním jsem připravil na kuchyňské lince krabičku, kam mi přes den dávají ty různé slupky a zbytky od zeleniny a ovoce a já to pak přihodím do kompostu. Ona je to taková hračka, není to moc práce. Promíchám to tak jednou za týden, jinak by nahoře zůstávalo to čerstvé.

Máte kompostér stále na balkóně?
Žížaly musí mít nejméně deset stupňů, takže když už po ránu klesá teplota pod deset, tak ho na noc přemísťuji dovnitř. Zápach se z toho nešíří. Aspoň ne takový, aby nám vadil. V zimě ho dávám do sklepa a tam jsem z kompostéru necítil vůbec žádný zápach.

S bioodpadem přicházejí i vinné mušky. Máte s nimi problém?
V létě trochu, ale ne tolik, že bychom se tím museli zabývat. Octomilky vadí hlavně esteticky, protože zanechávají trus na zdi, když je jich hodně. Kdybych měl kompostér pořád v bytě, tak bych to asi musel víc řešit. Na balkoně po otevření víka odletí. Na radu jsem zkoušel jablečný ocet ve sklenici, ale to na ně nezabralo.

Vypadá to všechno idylicky a jednoduše… Nikdy vám nenapadla kompost plíseň?
Jediné, co řeším, že se šuplík plní a já bych potřeboval dostat žížaly do nového šuplíku, který postavím na ten stávající. Na dně jsou dírky, kterými by měly prolézt. Spodek bych pak vzal, vyklepnul a vzniklý vermikompost se chystám odvézt na zahradu na chalupě. Zatím to nebylo potřeba, protože žížaly toho sežerou tolik, že teprve po třičtvrtě roku začíná být plný. Už jsem zkusil další šuplík s otvory přidat, začal jsem do něj dávat zbytky, ale žížaly tam nenalezly, takže to začalo nahoře plesnivět. Tak jsem tohle nové vzal a vyhodil a přemýšlím co s tím dál. Budu muset nastudovat, jak žížaly donutit přelézt do dalšího šuplíku. Žížaly jsou dole a nechce se jim nahoru. (smích)

Neexistuje nějaký terénní rádce pro kompostování nebo call centrum?
Přijdu na to určitě sám. (smích) Myslím si, že až budou mít žížaly pocit, že všechno sežraly, tak do toho čerstvého nakonec nahoře přelezou. Nebo ještě chvíli počkám a pak část vezmu a dám do horního šuplíku. Zbytek žížal se potáhne za nimi. To čerstvé, co tam přihodím, je musí nalákat k tomu, aby se nevrátily zpět. Je to taková věda (smích.)

Vermikompostér UrbAlive