Jak vás vůbec napadlo si vermikompostér pořídit?

Impulsem k pořízení byla výzva zástupců společnosti Plastia, která ho měla jako novinku ve výrobním programu. Díky naší dlouhodobé spolupráci například na testování ptačích krmítek a taky díky našemu programovému kontextu jako ukázková přírodní a dobrodružná zahrada, jsme se nenechali dlouho přemlouvat.
V současné době máme vermikompostér ve školce asi měsíc, v loňském roce to bylo zhruba půl roku. Jelikož se nám při prvním založení vermikompostéru moc nedařilo, na prázdniny jsme jej vysypali do běžného kompostu, a nyní jsme se do vermikompostování pustili znovu, bohatší o svoje zkušenosti i zkušenosti z webu.

Kompostujete tedy také na školní zahradě?

Ano, máme prostorný tříkomorový kompostér a snažíme se kompostovat vše, co nám zahrada nabídne. Od zbytků měkkých částí květin, přes nalámané dřevnaté části, kořenové baly i spadané listí. Dále kompostujeme vesměs všechen bioodpad ze školní jídelny vyjma zbytků jídel.

Vermikompostér již funguje tak, jak má, nebo se potýkáte s nějakými potížemi?

V prvním případě jsme při vermikompostování nebyli příliš úspěšní, žížalám se u nás nelíbilo a objevily se octomilky. Asi nebylo vše ve vyváženém stavu. Nyní už víme, že špatný byl substrát: použili jsme totiž běžnou půdu, navíc než k nám dorazily kalifornské žížaly, „nalovili“ jsme si obyčejné hnojní, a ty pak smíchali spolu s těmi kalifornskými. Bohužel, nekamarádily se.

Čím vším žížaly krmíte?

Momentálně krmíme zbytky ze školní jídelny, jako jsou listy od salátu, kousky zeleniny, skořápky, a používáme vitamíny v prášku.

A kam putuje vermikompostér o prázdninách?

Zatím jsme to neřešili, asi k některé paní učitelce. Většina z nás bydlí v rodinném domku a určitě s tím nebude problém.

Využíváte produkty kompostování, tedy vermikompost nebo "žížalí čaj"?

Rádi bychom je použili k přihnojování pokojových rostlin a k podpoře nařízkovaných květin, které pak dále pěstujeme na zahradě školky.

Dá se vermikompostér využít rovněž jako výuková pomůcka pro děti?

Určitě ano, je to úžasná edukační pomůcka. Děti se při zakládání podílely na tvorbě podestýlky pro žížaly: trhaly kartón od vajíček na drobnější části, namáčely jej, míchaly s drtí pro vermikompostování. Nyní žížaly pozorujeme, prohrabujeme, vlhčíme.

Bojí se děti žížal, nebo jsou z nich naopak nadšené?

Vůbec se nebojí, naopak, mají rády, když mají žížaly v ruce. Žížaly vnímají mnoha smysly, pozorují je běžně lupami, vnímají hmatem jejich vlhkost, to, jak se hýbou, zkoušejí jako žížala prolézat tmavým „tzv. strachovým pytlem“. Povídáme si také o tom, proč musí být půda zdravá: aby tam žížaly i další živočichové mohli žít.

Dal vy se tedy vermikompostér doporučit i ostatním školkám, případně dalším institucím?

Školkám určitě ano, je to velmi dobrá názorná pomůcky na téma „co se děje v půdě“? Chce to jen trochu trpělivosti a chuť se vermikompostováním zabývat. Ve školce máte stále někoho, kdo může pomoci, ať už zaměstnanci nebo i děti, a máte tam stálý zdroj potravy pro žížaly. Kromě školek by mohl vermikompostér být i ve školních družinách, možná i ve třídě: v naší základní škole děti ve třídě chovají i jiná drobná zvířátka, tak proč ne žížaly. Chce to jen chuť pustit se do toho a udělat svůj krok k udržitelnosti života, třeba tím, že biologický odpad neskončí na skládce. A u dětí je důležitá jedna věc: co se v dětství naučí, zůstane v nich. Uvidí-li péči a přístupy, aktivní přístup k důležitým otázkám, jakým trvale udržitelný rozvoj je, vycítí nadšení nás dospělých, „nakazí“ se tímto přístupem a v dospělosti se samy stanou aktivními hybateli dění.