Sušení je velmi stará a zároveň opravdu zdravá metoda, jak uchovat dozrálé plody pro pozdější využití. Podstatou konzervování sušením je snížit v ovoci, ale třeba také v zelenině, obsah volné vody z původních více než osmdesáti na zhruba pět až osm procent. K uchování plodů není třeba používat žádné další konzervační prostředky, nedostatek vody totiž spolehlivě znemožní mikroorganismům v rozmnožování.

Tradiční křížaly

Křížaly - neboli sušená jablka, jsou v našich končinách zřejmě nejoblíbenějším sušeným ovocem, podobným způsobem se ale dají konzervovat i mnohé další druhy ovoce a zeleniny: namátkou švestky, višně, borůvky, meruňky, rajčata nebo papriky. Sušením sice ubude plodům vitamin C, zůstane jim ale mnoho dalších prospěšných látek a také vláknina.
Pokud se rozhodnete nasušit si jablíčka do zásoby třeba na Vánoce, zvolte odrůdu podle chuťových preferencí: z kyselejších jablek získáte křížaly ostřejší, sladší odrůdy mají po usušení sladkou chuť. Naši předkové za nejvhodnější odrůdy k sušení považovali tzv. koženáče, tedy nepříliš vzhledná, ale chuťově velmi aromatická a kořeněná jablka. Patří mezi ně i dnes poměrně hojné jablko Boskoopské. Sušit ale můžeme i odrůdy běžně dostupné v obchodní síti.

Sušička i radiátor

Jablka na křížaly lze sušit na radiátorech, v elektrické troubě nebo v domácí sušičce, ale také volně na sítech. Pro přípravu vybereme jen neotlučené a zdravé plody, které nakrájíme na kousky či plátky. Z oloupaných jablek jsou křížaly jemnější, slupky se navíc dají usušit zvlášť a poté použít pro přípravu lahodného čaje. Samotná délka konzervace závisí na způsobu, který pro sušení zvolíme: může to být několik hodin v sušičce a na sítu i několik dnů. Usušené křížaly jsou vláčné, ohebné, neměly by být ale vlhké a po rozříznutí a zmáčknutí by se na nich neměly objevit kapičky vody. Pokud je hned nesníme, můžeme křížaly uložit do plátěných sáčků na suché místo, případně uzavřít do vzduchotěsných nádob. Vydrží tak třeba až do příští úrody.