Narašené snítky však měly mít rovněž moc předvídat osud. Pokud si svobodná dívky v den svátku Barbory, tedy 4. prosince, uřízne větvičku, která do Vánoc vykvete, do roka se vdá. Podle jiné verze této tradice budete mít štěstí v ten měsíc, který den větvičky vykvetou: pokud se kvítky objeví například dvanáctý den po utržení, štěstí vás nemine příští prosinec. Chce to jen maličkost, větvičky barborek musí vykvést do Štědrého dne.

Barborky nejen z ovocných stromů

Dříve se používaly hlavně větvičky třešní, višní a dalších ovocných stromů, které v zahradách běžně rostly. Dnes se k nim přidávají i větvičky okrasných dřevin, například sakury, zlatice, magnólie, případně šeřík, kalina a mnoha jiných. Pokud ve vašem okolí neroste ani jeden ze zmiňovaných zástupců a nemáte zahrádku, jistě se spokojíte s břízkou, která potěší svěžími zelenými lístky.

Předpoklad úspěchu

Větvičky je nejlepší seříznout ostrým nožem našikmo, vznikne tak dostatečně velká plocha pro přijímání vody a živin. Důležité je rovněž, aby budoucí živá dekorace měla dostatek květních pupenů. Pozor: v našich dnes příliš vytápěných příbytcích můžou větvičky vykvést mnohem dříve, než na Vánoce. Je-li to váš případ, vydejte se pro barborky o pár dnů později.

Kam s nimi

Nařezané větvičky vložte do nádoby s odstátou vodou, nebojte se přidat výživu pro řezané rostliny. A aklimatizujte je (nejprve je ponechte několik dnů v chladnějším prostředí například nevytápěné chodby, až pak přeneste do teplejší místnosti). Podstatný je dostatek světla a stálá teplota, barborkám naopak vadí přesušené prostředí a přílišné teplo. Prospějete jim, když je nebudete stavět poblíž topení. A určitě nic nezkazíte pravidelným rosením. Rychlené větvičky pak udělají radost třeba na vánočním stole.