Jak jsme si pořídili vermikompostér aneb naše zkušenosti s žížalami II.
Přinášíme vám druhou část našeho seriálu, věnovaného interiérovému kompostování za pomoci kalifornských žížal. V prvním díle se žížaly zabydlely ve svém přepychovém vermikompostéru, sžily se s ostatními obyvateli domácnosti a začaly postupně zpracovávat kuchyňský odpad. Ten průběžně přeměňují ve výživný kompost a také v tekutinu zvanou žížalí čaj. Dnes nabízíme další zajímavé zkušenosti, ve kterých tentokrát figurují žížaly a děti…
Pozor na děti
Tak a je to tady! Přišla první pohroma. Moje muškátky nepřežily Honzíčkovu snahu. Není to tak dávno, kdy jsem ho přistihla, že zalévá truhlíky s muškáty neředěným žížalím čajem. Viděl, že je miska pod vermikompostérem téměř plná, tak to pojal po svém. Doufala jsem v zázrak, ten se ale bohužel nedostavil a z bujných sazeniček zbyly jen sušinky. Zlobit jsem se na něho nedokázala, snad jen sama na sebe. Byla jsem to přece já, kdo děti motivoval a básnil jim o tom, jak budeme žížalím čajem hnojit. Ovšem o ředění tekutiny jsem se už nezmínila. Ach jo. Po neděli jsem chtěla dát truhlíky za okna a místo toho teď jedu koupit nové kytky. A jaké z toho plyne ponaučení? Určitě řeďte, koncentrát žížalího čaje má sílu. A jak na to? V chytrých článcích se uvádí jako minimální poměr 1 díl hnojiva ku 1,5 dílu vody, já ale ředím raději mnohem víc. Jistota je jistota.
První dárek od žížal
Dnes mě navštívila má přítelkyně, a tak se naskytla první příležitost věnovat náš žížalí čaj v dárkovém balení. Zatěžkávací zkouška dopadla na výbornou, reakce byla pozitivní. Dostala jsem i radu - název ŽÍŽALÍ ČAJ by bylo lepší upozadit. Slovo čaj prý totiž skutečně svádí ke konzumaci…