A přitom má tato dřevina tolik co nabídnout. „Bezinky“ v plané podobě známe všichni, právě teď začínají zrát doslova na každé mezi: naprosto nenáročný keř totiž dokáže prosperovat na široké škále stanovišť a v nejrůznějších podmínkách a pokud má dostatek světla, roste i na těch nejchudších půdách.

Planý nebo ušlechtilý?

Bujně rostoucí bez se sází hlavně do přírodně laděných zahrad, ostudu ale neudělá ani ve volněji pojatém koutě běžné zahrady – v dřívějších dobách se pěstoval nejčastěji v blízkosti kompostu. Bez se dá dobře tvarovat seřezáváním, například do podoby malého stromku, a zaujme i děti, které rády zkoumají bezové výhony vyplněné bílou dření. Zatímco u nás má bez černý stále pověst plevelu, který se spíše snažíme ze zahrady vymýtit, hned v sousedním Rakousku je velmi oblíbený a pěstuje se také v podobě ušlechtilých kultivarů.

Léčivá pochoutka

Naši předkové měli bez černý ve velké úctě: přisuzovali mu ochranné účinky a nechávali ho růst v blízkosti stavení a hospodářských budov. Řezání nebo kácení keře pak provázely omluvné a usmiřující rituály. V rámci léčitelství bývala zužitkována téměř celá rostlina. My dnes sklízíme v jarních měsících především smetanově zbarvená soukvětí a na přelomu léta a podzimu malé černofialové peckovičky. Ty se nevyužívají v čerstvé podobě, nejprve je třeba je tepelně upravit, jsou ale cennou součástí šťáv či marmelád. Příjemně vonící květy pak mají využití ještě širší: obalují se v těstíčku a smaží pod názvem „kosmatice“, vyrábí se z nich také výtečný sirup, a v neposlední řadě se suší pro přípravu čaje. Ten se výborně hodí při nemocech z nachlazení a onemocnění dýchacích cest. Tak co, přesvědčili jsme vás, že si bez své místo na zahradě opravdu zaslouží?