Nejsou sice příliš velké, jejich sklizeň je tedy pracnější, výhodou ale je, že svým vzhledem, chutí a vůní se velmi blíží lesním jahodám. Měsíční jahodníky (Fragaria vesca) navíc plodí téměř po celou sezonu.

Jak na pěstování

Pro pěstitele je důležité, že měsíční jahody se nemnoží vytvářením výběžků, nové rostliny se získávají dělením velkých trsů nebo pěstováním ze semene. Využití osiva je jednoduché a poskytuje jistotu zdravých rostlin (nehrozí riziko zavlečení chorob ze zakoupených sazenic). Semínka měsíčních jahod se vysévají zhruba v únoru až březnu, při pozdějším výsevu plodnost většinou nastupuje až dalším rokem. Rostlinky vzcházejí bez problémů, po objevení dvou pravých lístků se přepichují, a následně přesazují na venkovní. Měsíčním jahodám se výborně daří také v nádobách, postačí jim mírně kyselá zemina a dostatečná drenážní vrstva. V době vytváření plodů potřebují jahodníky dostatek vláhy, nesnášejí ale přemokření, vhodné je použít i samozavlažovací nádoby. Na rozdíl od klasických velkoplodých snesou měsíční jahodníky i polostín.

Měsíční jahody se dají dobře pěstovat jako podsazení ovocných keřů, snadno se z nich dá také vytvořit ohraničení okrasných či zeleninových záhonů. Nejlépe plodí v prvních letech po založení porostu, po zhruba čtyřech letech je vhodné rostliny obměnit. Nejoblíbenější odrůdou je zřejmě tradiční německá ´Rujana´, v poslední době se objevily také žluté ´Yellow wonder´. Jahodníky mají také okrasnou funkci, kvetou něžnými bílými nebo růžovými kvítky.

Jahůdky, které chutnají i léčí

Rostliny jahodníku se dají využít prakticky celé. Kromě lahodných plodů se v léčitelství vždy uplatňovaly také listy: sbírají se nejlépe v době květu (obvykle tedy od května do září), a následně se pak používají jako součást čajových směsí. Jahodníkové listí posiluje a má rovněž protizánětlivé účinky.